Spotřeba nebo potřeba? O hodnotách a zodpovědnosti

Ekonomický růst. Spotřeba. Hrubý domácí produkt. Hospodářský zázrak. Keltský tygr. Asijský tygr. Konjunktura. Boom. Tržní mechanismy. Zákon nabídky a poptávky. Odbytiště. Export. Import. Médii donekonečna omílané výrazivo krásně zapustilo kořeny a přenastavilo uspořádání hodnot mnohých lidí. Zlaté tele konzumu má více uctívačů nežli bohové a božstva. Jeho oltáře, svatyně a chrámy již zaplnily matičku Zemi a poutní cesty k nim praskají ve švech, jak se jimi hrnou věřící ve svých barevných plechových idolech.

Někdy jsou jen super-, jindy hyper-, občas také hobby-, ale vždycky markety. Do nich putuje většina toho, co dokáží pracovité lidské ruce vyzískat ze štědře otevřené dlaně bohyně Gaii. Díky industrializaci výrobních odvětví včetně zemědělství už nabídka hravě předčí poptávku. Skrze vykořisťování lidí a zvířat se daří produkovat obrovské přebytky, na něž není a nemůže být v tržní ekonomice odbyt. Lidská práce je v důsledku toho degradována, oběť zvířat pak pošlapávána a přehlížena. Takzvané spotřební zboží od oděvů přes nábytek, elektroniku, po automobily a jiné a další se těší pozornosti a úctě jen po krátkou dobu, než je nahradí „sofistikovanější“ a „lepší“. Pak končí obrazně i doslova na smetišti, v zapomnění. Vytváření hodnot samo sebou pohrdá, neboť to, co je dnes „in“, bude zítra „out“. Konzumerismus tak paradoxně bují z neúcty k výrobě a výrobním prostředkům. Lidská genialita a invence svým rychlým (doposud nezastavitelným) pokrokem ničí stále a znovu hodnoty, jež vytváří či spoluvytváří. I tolik zbožňované peníze jakožto prostředek ke koupi jsou předmětem pohrdání – tím, že jsou vynakládány na věci v určitý moment potřebné, ale vzápětí již určené k vyhození, neboť se objevilo něco nového, na co lze peníze použít.

Samostatnou kapitolu představují potraviny. Na jedné straně přetékající sýpky a regály obchodů ve vyspělých zemích, na druhé straně podvýživa, hladomor, nedostatek potravy a pitné vody. Jak známo, nadbytek plodí plýtvání a nikde to snad není patrnější než u potravin, a to dokonce ještě dříve, než dorazí do obchodů a ke spotřebiteli. Už při samotné výrobě a přepravě dochází ke zbytečným ztrátám. Kvalitativně neodpovídající ovoce, zelenina, luštěniny, okopaniny, obilniny a jiné končí v lepším případě pro vedlejší zpracování, v horším se vyhazují. Při transportu dochází v důsledku manipulace a klimatických faktorů k dalším ztrátám a selekci, znovu pak v meziskladech, pokud zboží neputuje přímou linkou do marketů. Tam je podrobováno pravidelné probírce, při níž se do odpadových kontejnerů dostávají i zcela vyhovující potraviny. Díky špatně nastaveným kvalitativním normám tak každý den končí tuny a tuny zboží v odpadcích, aniž by se dostaly ke spotřebiteli. Stálo by za zjištění, kolik jenom vody, elektřiny, lidské práce a nafty se takto zmarní. Konzumenti (jako poslední článek spotřebního řetězce) kupují často podle ceny jako jediného či nejdůležitějšího kritéria, nakupují mnohdy více než dokáží spotřebovat, v důsledku čehož tu máme opět popelnice, ve kterých kvasí a hnijí více či méně znehodnocené potraviny.

Mimořádně bolestnou součástí výroby potravin je takzvaná „živočišná výroba“, jedna z největších zvrhlostí a zločinů, jakých se lidstvo dopouští. Právě tady se více než kde jinde projevuje zrůdnost celého systému dnešní civilizace. Miliony zvířat trpí nakonec zcela bez užitku, neboť hynou v brutálních podmínkách velkochovů a končí v kafilérkách. Vzpomeňme také požáry a udušení v halách drůbežáren, nemoc šílených krav, slintavku a kulhavku, ptačí chřipku, SARS, prasečí chřipku, prasečí mor... Rovněž při transportech živých zvířat dochází k velikým ztrátám díky bezohlednému chování a hamižnosti lidí. Vzpomeňme převozy koní z Polska do Itálie nebo u nás nehody náklaďáků převážejících prasata. Tato zvířata již někdy ani nedoputují ke svým katům na jatka. Živořila a trpěla a nic z toho. Maso zabitých zvířat již na pultech: vylepšené barvivy, umělým aroma, vodou, sójovou moukou. A ještě se ho spousta vyhodí. Je ho moc, zbytečně moc. Jako zákazníků, kteří nakupují bez rozmyslu ve velkém a nestačí zpracovávat obsah ledniček naditých zapáchajícími masnými a mléčnými výrobky.

V krajině vyrůstají obří mohyly – skládky – dědictví pro ty, kteří se nedávno narodili nebo teprve narodí. Jsou to symboly „úspěchu“ jedné poměrně krátké epochy lidských dějin, jedné civilizace, která povýšila chamtivost a bezohlednost dokonce i nad vlastní pud sebezáchovy, protože co je lepší ukázkou cesty k sebezničení, než bezuzdný konzum sám pro sebe? Konzum, který zanechává zničené životní prostředí, ničí lidské životy, zdraví a rozum, a nakládá s jinými živočichy těmi nejhoršími způsoby.

Existuje řada možností, jak z toho ven. Zodpovědnost a etické chování spotřebitele mají šanci přinést změnu, pokud takových lidí bude většina. Zatím takové jednání vědomě (z morálních a vlastní vírou předepsaných důvodů) či vynuceně (z ekonomických a sebezáchovných důvodů) praktikuje menší část lidstva.

Tyto možnosti zahrnují

*způsoby stravování (veganství, vitariánství, frutariánství, makrobiotika),

*ujímání se zvířat z útulků, z velkochovů, z vivisekčních laboratoří,

*různé cesty k získávání a nakupování věcí a služeb (sběr, paběrkování, freeganství, výměna, zlevněnky, second handy, antikvariáty, antiky, workshopy, půjčovny, bazary, zastavárny, potravinové banky, barter, výměnné kruhy, trhy),

*alternativy k létání a tradičnímu autismu (neplést si s duševním postižením stejného označení) jako je kolo, chůze, autostop, spolujízda, veřejná doprava,

*třídění a recyklace odpadu a/nebo jeho druhotné využití, kompostování,

*výroba vlastních potravin, oděvů, keramiky, medikamentů, kosmetiky, papíru, nástrojů aj. za pomoci osvědčených postupů našich předků,

*energeticky a ekonomicky únosné bydlení ve squatech, komunitách, ve stanech, teepee, jurtách...

Zkrátka a dobře, cest je spousta a dají se různě kombinovat. Stačí si vybrat. Navíc skýtají výhody jdoucí za rámec pouhé ekonomické výhodnosti a nepodporování stávajícího systému. Šetření a ochrana životního prostředí, etické chování vůči mimolidským tvorům, úcta k hodnotě lidské práce.

Závěrem chci upozornit na tři výrazné filmové dokumenty reflektující každý po svém téma „odpadu“ a jeho využití či recyklaci:

Vysněný odpad (Garbage Dreams, r. Mai Iskander, USA 2009) – o komunitě káhirských třídičů odpadu – zaballeenů),

Architekt odpadu (Garbage Warrior, r. Oliver Hodge, Velká Británie 2007) – o boji amerického architekta a stavitele Mikea Reynoldse proti úřednímu šimlovi a předsudkům,

Všichni možní sběrači a já (Les glaneurs et la glaneuse, r. Agnés Varda, Francie 2000) – originální snímek o sběru, paběrkování a freeganství.

FNB a hnutí M15

Aktiviské a aktivistky FNB se zájmem a bedlivě sledují dění ve Španělsku, Řecku a dalších evropských zemích, kde probíhají protesty za opravdovou demokracii a proti stávajícímu stavu věcí. Kamarádka jedné z aktivistek nám poslala své dojmy z M15 a pár fotek z města Murcia, kde pobývá již druhý semestr na studijní stáži. Se souhlasem autorky otiskujeme jen lehce zeditované.

Indigados - movimiento 15-M - #acampadaMurcia

Vše začalo 15. května
Vypadalo to jako jedna z dalších facebookových událostí, na které mě pozval můj španělský kamarád. „Toma la calle“ – Vyjdi do ulic. Říkala jsem si, že obyvatelé Murcie, jak na mě až doposud působili, našli opět nějakou záminku, aby se mohli shromáždit, hlasitě rozmlouvat s přáteli a hlavně se pořádně bavit.
Ani jsem pořádně nevěděla, proti čemu budou protestovat – zase nějaké škrty v rozpočtu jejich socialistické vlády?
Problém byl však o něco složitější. Při náhodném střetnutí s „protestujícím davem“ -nutno říct, že s mírumilovně protestujícím davem, občas vykřikujícím španělská hesla a občas tančícím v rytmu samba bubnů - byly vidět transparenty s hesly jako BANKA a HYPOTÉKA, KORUPCE, SYSTÉM …. nikde žádná PSOE (vládnoucí politická strana) ani PP (největší opoziční strana).

Puerta del Sol
O několik dní v televizi jsem zachytila reportáž o „kempování“ několika desítek lidí na madridském náměstí, kteří si dali jméno Hnutí 15-M. Tehdy jsem si to ještě asi nedala dohromady a nenapadlo mě, jak obrovské dopady to bude mít.
Byli mi sympatičtí, (nejen) mladí lidé, kterým není jedno, co se kolem nich děje (u Španělů až dosud ne moc častý jev).
Následující dny reportáže pokračovaly spíše v negativním duchu, o tom, že obchodníkům ze Sol klesají tržby a že bude určitě narušen průběh blížících se komunálních voleb. Ačkoliv byla madridská „acampada“ oficiálně zakázána, španělští „indignados“ (rozhořčení) neopustili své pozice a co víc, každý večer přicházelo na Puerta del Sol několik tisíc až desítek (stovek?) tisíc obyvatel Madridu.

Glorieta de Espaňa -> Plaza de Revolución 15-M
Jednou takhle při okružní obchůzce po Murcii (asi 400.000 obyvatel a jejíž historické centrum se rozhodně nedá nazvat velkým) jsem přišla na náměstí před krásnou budovou radnice zvané Glorieta de Espaňa a nestačím se divit – oni kempují i tady!!! Tehdy moje mínění o „murcianos“ stouplo asi o stopadesát procent. Malé barevné stany na tvrdé dlažbě, informační stánky, všudypřítomné plakáty, kartony, transparenty a velké papírové plochy pro návrhy všech, kteří mají co říct.
Původní název Gloriety se změnil (zatím tedy pouze kusem kartonu) na „Náměstí Revoluce15-M“. A tento název mimo jiné používají ve všech svých materiálech i na webových stránkách.

Jak to funguje v praxi?
Z různých informačních zdrojů, především internetu, sociálních sítí a místy i od španělské televize jsem věděla tak rámcově, že kempující nejenom že kempují (již v mnoha španělských městech po celé zemi), ale že také opravdu něco dělají a dokonce že z té jejich práce jsou i nějaké výstupy.
Mluvilo se o tom, že veškeré dění je striktně založeno na demokratických principech a že tito lidé nezastávají zájmy žádné politické strany ani odborů. Že vyšel jakýsi Manifest obsahující 16 bodů, na kterých se dohodli.
Jak se ale dá domluvit v tak obrovském počtu lidí?
Až dodnes jsem o murcijské acampadě věděla jen útržkovitě, proto jsem se vydala na místo činu, abych získala informace přímo u hlavního zdroje.
Už z dálky je vidět transparent hlásající „Informaciones“. Improvizovaný stánek s tištěnými letáky a s lidmi, kteří jsou více než ochotní uvést vás do děje.
Ujala se mě slečna, která vypadala, že šéfuje této sekci, a trpělivě odpovídala na moje otázky.

Zajímala jsem se v první řadě o organizaci a jak to vlastně může fungovat.
Tak tedy: byly utvořeny „comisiones“, řekněme pracovní skupiny, které se zabývají problémy a otázkami z různých oblastí – od právní, logistické, diskusní, přes comisiones vzdělání, psychologie, samosprávy, životního prostřední až po skupinu feministickou a tu, která se zabývá doprovodným programem. Perličkou pro mě byla „Comisión de comisiones“ – Pracovní skupina pracovních skupin . Ale asi to funguje, neboť mi bylo sděleno, že Madrid a Barcelona by chtěly převzít tento model také.
Až dodnes se pracovní skupiny scházely každý den (od příštího týdne každý druhý den) a řešily otázky ze své sféry. Nejedná se však pouze o diskutéry z acampady, „asambleas“ – shromáždění - jsou otevřená široké veřejnosti, každému.
Po debatách v jednotlivých sekcích následuje „Asamblea general“ – shromáždění mluvčích z comisiones, aby přednesli výstupy ze svých skupin. To, co se vydiskutuje zde, jde opět přes mluvčí zpátky do pracovních skupin.

Ale jsme ve Španělsku, každodenní práce musí být odměněna alespoň chvilkou zábavy. Proto některé skupiny připravují večerní workshopy, jako například Španělština pro cizince, Komunikace bez násilí nebo Meditace a relaxace. Organizují se koncerty, divadelní a taneční performance.

Dál jsem se ptala, jak to všechno vnímají „obyčejní“ občané, jaké mají ohlasy. Ohlasy jsou prý vesměs pozitivní, mají podporu od veřejnosti. Tohle mě utvrzuje v tom, že tito kempující a debatující lidé nemůžou být se svými požadavky úplně „mimo“. V článku z deníku El País se dokonce psalo, že s nimi souhlasí až 84% Španělů.
Podpory od tisku ani od televize se však pravděpodobně nedočkají. Na rozdíl od jiných evropských zemí se o hnutí 15-M sice píše a vysílá ve větší míře, ale podle slov šéfky infostánku jsou zprávy neobjektivní a zavádějící. Po celé Evropě je hlavním zdrojem šíření informací o tom, co se děje internet.
Nevím přesně, kolik členů čítá murcijská acampada (odhadem řádově desítky až stovka), ale údajně je do počtu stejně velká jako ta v Barceloně.

Co dál?
Tento víkend se v Madridu uskutečnilo setkání představitelů 15-M z 56 španělských měst. Zpracovávaly se zkušenosti a výstupy z různých koutů země. Mimo jiné se odsouhlasilo to, že jednotlivé „acamapadas“ budou o svém dalším působení a setrvání rozhodovat autonomně.
Moje přítomnost a to, že zprávy z Murcie poputují do České republiky byly přijaty s nadšením a radostí. Hned by mi bylo nabídnuto, že se můžu účastnit práce v „comisión de comunicación“, snad nějaké překlady…Když jsem řekla, že tu budu už jenom do konce června, tak se na mě ta slečna usmála a povídá: „My doufáme, že tou dobou už tady taky nebudeme kempovat. Je třeba to přesunout na jinou úroveň. Acampada není naším cílem, pouze prostředkem“.

odkazy (ve španělštině):

Twitter: @acampadamurcia, #acampadamurcia, #spanishrevolution, #nonosvamos

Web: http://acampadamurcia.blogspot.com/
www.tomalaplaza.net
http://www.flickr.com/groups/acampadamurcia/ - fotky
http://www.democraciarealya.es/

Facebook: Spanish Revolution, Acampada Murcia, Democracia real YA
Zapojte se do dění!
Facebook v češtině: stránky Evropská revoluce,Praga Democracia Real YA, CZ Česká Skutečná DEMOKRACIE TEĎ !!! (skupina)
Praga Democracia Real YA:
http://praga15m.blog.com/
democraciarealyapraga@gmail.com

Tisková zpráva kolektivu Protestfestu a skupiny Food Not Bombs k veletrhu IDET ze dne 11. 5. 2011

Tisková zpráva kolektivu Protestfestu a skupiny Food Not Bombs
k veletrhu IDET
11. 5. 2011

Happening ukáže na porušování lidských práv a zbrojní veletrh IDET

Výrobci munice, s jejímž zákazem nedávno vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, budou vystavovat na právě začínajícím zbrojařském veletrhu IDET v Brně. V minulosti IDET opakovaně také navštěvovaly delegace ze zemí porušující lidská práva. Na to chce upozornit návštěvníky společný happening kolektivu Protestfest a skupiny Food not Bombs, který začne 11.5. v 15:00 na Náměstí Svobody a 12.5. 11:00 před vstupem do areálu.

Minulý týden Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s normou zavádějící sankce pro osoby a firmy za držení, výrobu či prodej kazetové munice. Připojila se k více než stovce států, které podepsaly mezinárodní úmluvu zakazující a trestající používání kazetové munice. Na brněnském zbrojařském veletrhu IDET však stále vystavují firmy, které tuto munici propagují a vyrábí – jako je např. slovenská KONŠTRUKTA- Defence,a.s. Přestože na podobné opakované skandály spojené s IDETem již kolektiv Protestfestu a další nevládní organizace společně poukazovaly, tyto firmy vystavují v Brně dále.
Kazetová munice obsahuje stovky malých náloží, které se rozptýlí po větším území jako samostatná výbušná zařízení. Oběťmi se často stávají civilisté, což je důvod, proč se vyspělé země připojují k zákazu používání kazetové munice. Ta byla použita například ve Vietnamu, v Kosovu, Čečensku, Iráku, Afghánistánu, Libanonu a při rusko-gruzínském konfliktu.   
Mezi oficiální hosty IDETu patřili také ministři a velitelé armád zemí, které zbraně prokazatelně nevyužívají pouze k obraně a zajištění bezpečnosti, ale také k porušování lidských práv či agresi vůči vlastním obyvatelům nebo jiným státům (např. Čína, Pákistán, Saudská Arábie, v roce 2009 Libye, anebo Egypt).
„V současnosti, patrně díky obavám z možného skandálu, stále není představen seznam delegací, ale země hrubým způsobem porušující lidská práva byly na IDETu přítomné velmi často,“ podotkl Peter Tkáč z kolektivu Food Not Bombs.
Zbraně vystavované na IDETu byly v minulosti použity při vyvolání či eskalaci válečných konfliktů. Příkladem jsou české tanky T-72, samohybné houfnice Dana a raketomety RM-70 122mm GRAD při zahájení konfliktu v Gruzii 2008 nebo slovenské 122mm rakety při vládní ofenzivě proti Tamilským tygrům na Srí Lance v roce 2009. I letos vystavují také firmy spojované s korupcí jako je např. BAE Systems Ltd.

„I když se IDET snaží prezentovat jako veletrh „obranné“ techniky, nemění to nic na tom, že někteří vystavující – mimo jiné producenti kazetových bomb – se podílejí na pošlapávání lidských práv ve světě. Stejně tak IDET uvítal delegace zemí zneužívající dětské vojáky, používající represe vůči svým občanům či ozbrojenou agresi vůči svým sousedům jako politické nástroje. Občané jakékoliv civilizované země by měli odsoudit akce jako je zbrojařský veletrh IDET, jehož návštěvníci či vystavující se podíleli nebo podílejí na pošlapávání lidských práv,“ řekla Martina Ševčíková z kolektivu Protestfest.

Food Not Bombs je dobrovolnické hnutí, které celosvětově poukazuje na rozpory mezi astronomickými výdaji na zbrojení na jedné straně a hladem, chudobou a plýtváním jídlem na straně druhé. Rozdáváme veganské a vegetariánské jídlo zdarma, v Brně každou sobotu v parku u Janáčkova divadla.

Více informací: Food Not Bombs Brno

ProtestFest je festival, který snaží propojovat důležitá politická témata, aktivismus a alternativní kulturu. Cílem organizačního kolektivu Protestfestu je vytvářet prostor umožňující diskusi o aktuálních společenských a environmentálních tématech. Tento rok Protestfest začíná 18. 5. a v jeho rámci proběhnou veřejné diskuze, výstavy, přednášky a informační panely a koncerty s hlavním mottem „Chtějme, co nám vzali. Berme si, co nám patří.“ V sobotu 21. 5. Proběhne tradiční Streetfest s průvodem, který povede Brnem.
Více informací: Protestfest
Další informace a kontakty:
brno-fnb (na) email.cz